„Zkus to na někoho jiného. Dobře vidím, že prodáváš jiný notebook, než inzeruješ,“ odhalil jsem podvodníka

Na podvodníky narazíme všude. Není dobré příliš důvěřovat tomu, co nám druhá strana napíše, nebo řekne. Vždy je lepší si všechno prověřit. Nebo budete chudší a v rukách vám zůstane věc, kterou jste tak úplně nechtěli. Třeba to může být notebook s jinými parametry, než bylo uvedeno.

Koupit něco z druhé ruky není tak snadné, jak se zdá. Ne, že by všude kolem byli podvodníci, ale na můj vkus jich je na bazarech víc než dost. Kdo si kupované zboží neprověří, může být zklamán. Já se naštěstí napálit nenechal, ale měl jsem na mále. Nemít trochu zkušeností a znalostí, měl bych problém.

Tenhle zážitek ve mě na chvíli vyvolal pocit, zda nakonec není lepší kupovat zboží nové, než bazarové. Počítač, co jsem měl doma, už byl dávno za zenitem. Pomalý, neustále se zasekával a když jsem otevřel více než tři karty v prohlížeči, choval se jak parník v mlze – pomalu a nejistě.

Rozhodl jsem se, že nový kousek nebudu kupovat z eshopu. Proč platit za něco, za parametry, které můžu mít skoro o polovinu levněji a pořád to bude slušná mašina, že? Běžně kupuji věci z druhé ruky, dává mi to mnohem lepší ekonomický smysl. Pročítal jsem inzeráty, jeden za druhým, dokud moje oči nezachytily ten pravý úlovek. Notebook, který vypadal na první pohled jako špička – perfektní parametry, zachovalý, a cena? Ta byla tak lákavá, že jsem měl jasno – píšu prodejci.

Cena nebyla malá a tak jsem začal řešit, jak to uskutečníme. Prodejce bydlel padesát kilometrů od mého domova. No což, je to dálka, ale lepší než riskovat, že mi v balíku pošle zabalenou cihlu skoro za 20 tisíc.. Nasedl jsem do auta, pustil si oblíbenou muziku a jel na domluvené místo. Cestou jsem přemýšlel, co všechno s tím počítačem budu dělat, jak mi to usnadní práci, jak rychle půjde všechno od ruky.

Když jsem dorazil, prodejce mě čekal před domem. Vypadal slušně, úsměv na tváři, počítač pečlivě zabalený. Přivítal mě, já se představil, rychle jsme přešli k věci „Chci to vidět zapnutý, jestli je vše v pořádku,“ říkám mu. „Není problém,“ odpovídá, vybaluje, otevírá notebook a zapíná.

Očekával jsem, že uvidím to, co bylo napsané v inzerátu. Jenže po pár minutách v mých rukou a začínal jsem mít pocit, že něco nehraje. Parametry, které se ukázaly na obrazovce, byly míle daleko od toho, co sliboval inzerát. Naprosto zklamaný a naštvaný jsem se dožadoval vysvětlení.

To byl okamžik, kdy jeho úsměv trochu zvadl. „No, víte, je to skoro to samé,“ pokoušel se mě přesvědčit. „Skoro neznamená totéž,“ řekl jsem mu ostře. „Vy mi tady nabízíte nižší model za cenu vyššího. To si děláte srandu?“ Viděl jsem, že ztrácí půdu pod nohama, ačkoliv se snažil zachovat klid. Začal něco mumlat o tom, že je to stále dobrá nabídka. „Ne, díky,“ odpověděl jsem krátce. „Na takový podvod nenaletím. Měl jste být upřímný od začátku.“

Odešel jsem bez notebooku, ale s ponaučením, že i když se něco zdá být dokonalé na první pohled, vždycky je dobré vše prověřit. Zvláště ve světě notebooků, kde typ se stejným názvem může mít několik variant, které se liší procesorem, operační pamětí i velikostí pevného disku. Ještě, že jsem si dojel osobně.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek