„Delší cesta v elektromobilu byla pohroma. Za pár desítek minut jsem věděl, že do cíle nedojedu,“ svěřuje se Martin

Je jasné, že dojezd elektromobilů je udáván dle nějakých standardů. Ale že se v některých případech mohou tak lišit od reality, s tím jsem úplně nepočítal. Ve městech a na okreskách je elektrické auto skvělá věc. Ale já s ním vyrazil na dálnici a delší trasu. Kombinace, která je doslova smrtící.

Nabídka nových vozů je velmi široká a i já jsem začal uvažovat o tom, že bych si mohl nějaký koupit. Kromě vozů se spalovacími motory mě zaujaly také elektromobily. A právě pro jeden jsem se nakonec rozhodl. Lákalo mě několik kladů, jako je určitá čistota jízdy, stejně jako minimální náklady na provoz, jelikož jsem si spočítal že můžu jezdit klidně i za haléře. A tak už jenom stačilo vybrat konkrétní model, který by uspokojil mé potřeby. A jelikož s autem denně najedu maximálně pár desítek kilometrů, na což mi udávaný dojezd úplně stačil, byla volba jasná.

Koupil jsem a byl maximálně spokojený

Jediné, co mi trochu vadilo, byla cena. Přece jenom, v porovnání s klasikou byl elektromobil dražší. I to byl důvod, proč jsem si ho vzal na firmu a využil tak dotace, díky které se ceny téměř vyrovnaly. A v budoucnu na tom díky úspoře za palivo bude ještě lépe. Nízké náklady navíc nebyly jediné plus, co se mi na mém elektromobilu líbilo. V autě na benzín nebo naftu jsem nikdy nezažil ani tak úchvatný pocit ze zrychlování. Žádné čekání na otáčky nebo turbo. Výkon tu byl okamžitě.

Dojezd mi plně dostačoval

Jelikož jsem s elektrickým autem jezdil jenom do práce, což znamenalo denně pár desítek kilometrů po městě, dojezd mi plně dostačoval. Dokonce jsem byl překvapený tím, že nejde o nijak výrazně nadhodnocený odhad, a když na to nijak hodně nešlapu, skutečně se dokážu držet na spotřebě, která je velmi blízko té papírové. V tu chvíli jsem byl ještě spokojenější, ale netušil jsem, co mě čeká.

Jednou jsem vyrazil na dálnici, byla to noční můra

Až jednou nastal ten den, kdy jsem musel vyrazit na delší cestu, a pochopitelně po dálnici. Očekával jsem, že spotřeba bude vyšší než ve městě, ale z toho co dělal ukazatel dojezdu a stavu baterie, jsem byl v šoku. Každý ujetý kilometr započítal elektromobil za dva, a to jsem jel předpisových 130 kilometrů v hodině. Za pár desítek kilometrů mi to v hlavě začínalo šrotovat a já přemýšlel, jak z toho ven. Jízda po dálnici mi snížila dojezd asi o polovinu a já měl co dělat, abych zvládl dojet do cíle, kde jsem měl na určitý čas domluvenou schůzku. Zde jsem auto nabil a na zpáteční cestě jsem se raději ploužil stovkou, abych měl jistotu, že domů dojedu v pohodě. Pro příště jsem již poučen.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek