„Pro příště víte, že máte zůstat doma u televize. Váš syn ruší celý film,“ bylo nám řečeno během návštěvy kina

S dítětem do kina? Na jednu stranu si říkáte, že by to mohla být zábava a zajímavé trávení volného času. To ale platí jen za předpokladu, že potomek bude hodný. To se nestane vždy.

Někdy bych chtěla zažít dítě, které je v divadle nebo kině po celou dobu produkce zcela klidné. Které jenom sedí, dívá se a mlčí. Myslela jsem, že je normální, že dítě v kině trochu „zlobí“. Očividně je to jinak.

Ten den, kdy jsem se rozhodla vzít svého čtyřletého syna poprvé do kina, si budu pamatovat ještě dlouho. Doma u televize se syn na pohádky dívá bez problémů, tak jsem si řekla, že kino bude pro nás skvělý zážitek. Byl z toho nadšený a já se těšila, jak si to společně užijeme. No, teď už vím, že to byla chyba. I když si pořád nemyslím, že tak velká, jak si mysleli ostatní.

Prvních pár desítek minut bylo vše v pořádku. Syn seděl, díval se na film a vypadalo to, že si to užívá. Ale pak se začal projevovat jeho „vnitřní hlas“. On je takový dětský neposeda. Začal se vrtět, povídat si sám pro sebe a občas i trochu hlasitěji reagovat na scény ve filmu. Pro mě to nebylo nic neobvyklého, protože je to přece jenom dítě. A takhle se chová i doma. Ale začalo to trochu gradovat, chvíli chtěl jíst, potom zase pít, potom chodit po kině. No prostě dítě. Nic divného.

Co mě ale opravdu zaskočilo, byly reakce ostatních diváků. Místo pochopení, nebo aspoň ignorování situace na nás začaly lítat pohledy plné nelibosti. A jako by to nestačilo, jedna žena se neudržela a oslovila mě přímo. „Když se neumí chovat, nikam s ním nechoďte. Kazíte to všem,“ řekla mi ostře. V tu chvíli jsem cítila směsici rozčarování a zlosti. Nebylo to příjemné. Samozřejmě chápu, že lidé přišli do kina za zábavou, ale přece jen byl to film pro děti a můj syn se choval tak, jak se chovají čtyřleté děti.

Snažila jsem se uklidnit syna a současně jsem ho nechtěla kvůli jedné nepříjemné situaci odradit od kina. Nakonec jsme kino předčasně opustili. Neměla jsem zájem o to, aby na nás snad někdo zavolal personál kina a my byli vyvedeni. Opravdu nechápu, co se ostatním nezdálo. Mohla bych napsat romány o tom, jak nemístně se baví v kině někteří dospělí. Ale že bude někdo vytýkat dětinskost a chování čtyřletému dítěti? To opravdu nevím, co je to za lidi.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek.