Rodiče Lucka a Petr: Na návštěvy k nám moc lidí nechodí. Řekli nám, že za to může nadměrná starostlivost o malého

S narozením dětí nechce nikdo přijít o společenský život. Tak to měla i Lucie s Petrem. Mají však problém, že k nim domů už moc návštěv nechodí. Za vše si prý ale mohou sami až přehnanou starostlivostí. Posuďte sami z jejich e-mailového příspěvku, zda je jde o běžné chování, nebo něco nestandardního.

Syn je na prvním místě

Už v době těhotenství jsme se domluvili, že náš syn bude mít vždy to nejlepší. Tomu odpovídala i příprava jeho dětského pokoje. A vše se neslo ve stejném duchu, když začal lézt, chodit a být stále samostatnější. A čím více jsme mu chtěli dopřát, tím více problémů jsme viděli ve spojení s jeho zvídavostí.

Chceme ho jenom chránit

Víme, že ostatní to až tak neřeší, ale my ano. Jakmile začal náš syn poznávat svět, přizpůsobili jsme tomu náš byt. Udělali z něho dokonale bezpečné místo. Všechny rohy mají chrániče, odmontovali jsme úchytky ze skříněk, nábytek připevnili ke zdi, skříňky a šuplíky jsme zamkli, dokonce jsme i vysadili a do sklepa odnesli dveře, aby si malý neskřípnul prst.

Mohlo by vás zajímat:  Eliška: Rozsypaná sůl u mé kamarádky mě vyděsila. O to více, když mi začala nadávat, abych ji nechala být
Zdroj obrázku: Freepik

Nic, co by ho mohlo ohrozit

Vzhledem k tomu, že k nám odmítají chodit i návštěvy, začínáme mít pocit, že to trochu přeháníme. Ptali jsme se a žádali o upřímnou odpověď, proč k nám nechtějí chodit a co podle nich děláme špatně. Jejich reakce se shodovaly a musíme říct, že nás velmi zaskočily.

Co jim vadí nejvíce? Je to primárně absence dveří v koupelně a toaletě, což chápeme a toto jsme vyřešili provizorním závěsem. Též si stěžují na to, že si nemohou ani v klidu vypít kávu. Dát ji na konferenční stolek z důvodu strachu o malého u nás prostě neexistuje. Kdo chce nápoj, má ho vždy v kuchyni, až vzadu na kuchyňské lince. Tam si ho musí vypít.

Též nám je vyčítána až přehnaná a úzkostlivá péče o malého. Že se prý celá návštěva nese stále v duchu toho, že jsme synovi „za zadkem“ a věnujeme se jenom jemu, zatímco pozvané hosty zanedbáváme. I tohle nás hodně ranilo, ale nepřijde nám, že péči až moc přeháníme. Prostě jen nechceme, aby se malému něco stalo.

Mohlo by vás zajímat:  Milan: Jednou jsem se díval do okna protějšího domu. Na to co jsem viděl, musím stále myslet

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenářů Lucie a Petra V., redakčně zkráceno a upraveno.

Přidat na Seznam.cz