„Jsme mateřská škola, ne odkladiště vašeho nemocného dítěte. Ať je doma,“ pohádala jsem se s maminkou

Nemocné dítě nemá v kolektivu co dělat. Nemělo by být ani ve škole, ani ve školce. Mělo by být doma, s jedním z rodičů. Je to sice nepříjemná komplikace, ale taková jsou pravidla. Nebo snad neohleduplnost vládne světem? Co na to ostatní děti, které potom onemocní?

Často nechápu, co si k nám rodiče dovolí. Kde berou tu drzost přivézt k nám dítko o přes to, že má viditelné příznaky nemoci. To si myslí, že si toho nevšimneme? Nebo že to necháme být a budeme dělat, že se nic neděje?

Jako učitelka ve školce se denně setkávám s různými výzvami, ale podzim přináší jednu jistotu – každý den se objeví nějaké to kašlavé, kýchavé nebo horečnaté dítě v ruce zdánlivě nevinně vyhlížejícího rodiče. A já stojím před dveřmi třídy a snažím se jim vysvětlit, že pro nemocné dítě tady není místo. Ty výmluvy jsou pořád stejné. Tvrdí, že dítěti nic není, že doma bylo ještě v pořádku, že to není nakažlivé. Je to jako přes kopírák, opravdu nevím, co si ti rodičové jako myslí?

„Prosím, pokud je vaše dítě nemocné, zůstaňte s ním doma,“ opakuji každé ráno jako mantru několika rodičům, kteří se rozhodnou to zkusit a svého potomka k nám propašovat i přes zjevné příznaky. A přesto se najde máma nebo táta, kdo se tváří překvapeně, když jim jejich zjevně nemocné dítě vrátím zpět s poznámkou, že by měli raději zůstat doma.

Jednou mi jedna maminka řekla, že jsem příliš paranoidní. „Je to jenom rýma,“ ohradila se, když jsem jí vracela jejího synka s ucpaným nosem, ze kterého tekla jedna nudle za druhou. „Všichni děti někdy smrkají.“ Ale já vím, že to není tak jednoduché. Každý smrkanec nebo kašel může v uzavřeném prostředí školky vyvolat lavinu nemocí. A když nemocnost překročí určitou mez, začne to být opravdu velký problém.

A tak to jde den co den. Musím neustále hlídat a řešit zdraví našich dětí, ale občas to připomíná boj s větrnými mlýny. Když jedno dítě přijde nemocné, šíří se to rychlostí blesku a pak mám najednou třídu poloviční. A k tomu zdrcené rodiče, kteří si stěžují, že musí zůstat doma s dítětem. A za vše přitom může pár nezodpovědných rodičů, kteří nechápou, že školka je kolektiv. A i oni by se měli chovat trochu kolektivně, ve smyslu odpovědnosti.

Je to těžké, obzvlášť když si uvědomím, že někteří rodiče nemají jinou možnost, než jít do práce, a školka je pro ně jediné řešení. Ale naše pravidla jsou jasná a důležitá pro zdraví všech. A tak se snažím být trpělivá a vysvětlit, doufaje, že nakonec pochopí. Protože školka by měla být místem radosti a učení, ne šíření bacilů.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek