„Hledám práci, ve které budu k něčemu. Nechci vám dělat jenom krásnou ozdobu recepce,“ odmítla jsem pracovní pozici

Stereotypy jsou v současném světě běžnou věcí. Někteří si myslí, že ženy patří k plotně. Jiní potom, že krásné ženy musí být jenom sekretářky. Ano, některé se s tím možná spokojí, ale zároveň existují také situace, kdy je ženská krása spíše na obtíž. Třeba při hledání vhodného zaměstnání.

Hledání práce není tak snadné, jak jsem si myslela. Předsudky a stereotypy jsou něčím, co je tu stále. S čím jsem se musela potýkat i já. Všem bylo jedno, co chci dělat. Řídili se jenom tím, jak vypadám a jak by toho mohli využít ve své firmě. Mé znalosti byly až na druhém místě. A tohle mě naštvalo nejvíce.

Když jsem opustila brány univerzity, s diplomem pevně v ruce, byla jsem plná naděje. Vždyť se říká, že vzdělání je klíčem k úspěchu, že? S tímto přesvědčením jsem se pustila do hledání práce, kde bych mohla uplatnit své znalosti a vášně. Asistentka, to znělo slibně, významně – byla jsem ochotná být pravou rukou nějaké důležité osoby, pomáhat s projekty, organizovat schůzky, být na nich, a získávat cenné zkušenosti a postupně se posouvat dál.

Jeden inzerát, jakoby mišmaš všech mých představ o dobrém startu, mě přilákal nejvíce. Byl z našeho města, z kanceláře, která vypadala jako z katalogu – moderní, světlá, s výhledem na park. S nadějí a očekáváním jsem dorazila na pohovor a nebylo to špatné. Lidé byli milí, atmosféra příjemná, ale pak přišla řeč na samotnou práci.

A zde začalo moje zklamání. Asistentka? Ano, ale ne tak, jak jsem si představovala. Byla bych maskot na recepci, s úsměvem na tváři, který zvedá telefon a připravuje kávu. „Proč by můj vzhled měl být to nejcennější, co můžu nabídnout?“ ptala jsem se sama sebe, když jsem odcházela. Vzdělání a schopnosti nebyly v tomto případě to, co firma hledala. Chtěli hezkou tvář, která by zdobila jejich recepci.

Nechtěla jsem být jen ozdobou. Takže i když to byla těžká volba, odmítla jsem. Práce, která redukuje mé schopnosti na vzhled, není pro mě. Přes veškerou touhu po práci jsem si uvědomila, že je důležité si vážit sama sebe a své dovednosti. Nechci být jen další tvář v davu, chci být být někde proto, co umím, ne proto, jak vypadám. Nějakou upravenou panenku za recepčním pultem, může dělat kdokoliv, kvůli tomu jsem vysokou školu nestudovala. Já chtěla pozici, kde bych se mohla rozvíjet, posouvat, získávat zkušenosti a dělat opravdovou práci, ne vařit kávu, mýt hrníčky a usmívat se na příchozí.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek