Bydlení za socialismu bylo ve znamení šedi a stereotypu. Bydlet ve vlastním nemohl každý
Život za předchozího režimu se hodně lišil od toho, jak žijeme dnes. Bohužel si to mnohdy mladší generace neuvědomují a jejich rodiče o tom nemluví dost často. Ano, většina z nás se nechce vracet do minulosti, ale současné generace by měly vědět, jak žili jejich rodiče a prarodiče. Podívejme se na několik prvků, které byly tehdy všudypřítomné, ale dnes se již zcela vytratily.
Paneláky na každém kroku
Jistě, v panelových domech žijeme stále. Právě v období socialismu se mnoho z nich postavilo, protože šlo velké a uniformní stavby. Stát mohl postavit nespočet těchto budov a nepotřeboval příliš mnoho projektů ani technologií. Všechny totiž měly prakticky stejnou architekturu.
Minimální množství osobního vlastnictví
Většina budov a pozemků byla ve vlastnictví státu nebo podniků. V tom se dnešní systém hodně liší. Dnes je mnoho bytů i domů v osobním vlastnictví a mnoho běžných lidí má také investiční byty. Nic takového v socialismu nebylo možné. Lidé byli tehdy rádi, když vůbec dostali byt od státu.
Státní plány
Státní orgány neustále plánovaly nové výstavby panelových komplexů a určovaly, kdo dostal byt. Právě proto i dnes vypadají všechna sídliště stejně a jeden dům je jako druhý. Tehdy nikdo nemyslel na požadavky obyvatel, estetiku nebo pohodlné bydlení. Jen stavěli byty, aby měli lidé kde žít.
Nouze o nové bydlení
Nabídka bytů byla velmi omezená, a proto mnoho rodin žilo společně. Dokonce i několik generací často žilo v jednom domě nebo bytě, protože nebyly k dispozici byty pro mladé rodiny s dětmi. Sdílení bydlení nebylo vždy ideální, ale lidé tehdy neměli na výběr.
Nízká kvalita i výběr vybavení do bytu
Na kvalitu se také příliš nehledělo. Stát ani firmy se na to nedívaly při stavbě domů ani výrobě produktů. Výběr nábytku, textilií i doplňků byl neuvěřitelně omezený. Dnes si můžete pořídit prakticky cokoli v mnoha variantách. Tehdy existovalo jen pár možností, a to bylo všechno. Jak vidíte, dnes se nám žije mnohem lépe a máme nespočet příležitostí.
Zdroj: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/110886/120342446.pdf?sequence=1&isAllowed=y
