„Až budou popelnice blíže mému domu, začnu třídit,“ lobbuji u vedení obce za nové kontejnery

Celý život žiju na vesnici v domku, který zdědil můj otec po svých rodičích. Bydlení tady má svá pro i proti. Na jednu stranu je tu klid, čistý vzduch a skvělá komunita. Ale na druhou stranu je to pěkně komplikované s některými věcmi, které by většina lidí ve městě považovala za samozřejmost.

Jeden z těch problémů je třídění odpadu. Rozumím, proč je to důležité. Sleduji zprávy a vidím, jak naše planeta trpí kvůli našemu způsobu života. Kompostuji veškerý biologicky rozložitelný odpad, který produkujeme, a mám pocit, že dělám pro planetu aspoň něco dobrého.

Ale co se týče třídění plastů, skla a papíru, to je trochu jiná pohádka. V naší vesnici máme jen jedno místo, kde jsou kontejnery, kde můžeme odkládat tříděný odpad, a ten je docela daleko od mého domu. Vlastně, je hodně daleko. Vím, že to může znít směšně, ale pro mě je to fakt náročné chodit s pytlem plastů nebo papíru přes celou vesnici. A že bych to vozil autem? To ta ekologie nedává smysl.

Zkoušel jsem několikrát napsat na obecní úřad, jestli by nemohli přidat další kontejnery někde blíže k mému domu. Vždycky mi slíbili, že se na to podívají, ale nakonec se nic nezměnilo. Takže teď prostě házím vše do jedné popelnice. Někteří moji sousedé mě kritizují, že netřídím. Ale když jim vysvětlím, jak je to složité chodit s tím vším odpadem přes půl vesnice, tak mě trochu chápou. Několik z nich má stejný problém. Nejvíce kritizují ti, co mají popelnice jen pár kroků. No, to by mi také nedělalo problém, vyrazit „jen v pantoflích“.

Nejsem líný. Rád bych dělal více pro životní prostředí. Ale zároveň nechci ztrácet desítky minut chůzí sem a tam s odpadky. Doufám, že jednou obec najde řešení tohoto problému, a až se tak stane, budu první, kdo začne pořádně třídit. Ale do té doby, je pro mě třídění odpadu jenom zbytečná komplikace.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek